Informační stránky výzkumného projektu

Plakát jako nástroj komunikace a kulturně-historický pramen: vizuální médium proměn národní kulturní identity v letech 1880–1938, postupy jeho ochrany, uchování a zpřístupnění



Pětiletý výzkumný projekt Uměleckoprůmyslového musea v Praze, řešený v letech 2018–2022, je spjat s unikátní sbírkou plakátu UPM – jedním z nejstarších a nejcennějších evropských fondů, který dokládá historii tohoto média a uchovává nejvýznamnější díla českého a evropského plakátu. Projekt je financován v rámci Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II) Ministerstva kultury ČR pod číslem DG18P02OVV011.

Artefakty plakátové tvorby patří k významné složce kulturního dědictví, jsou unikátním projevem vizuální kultury a specifickým komunikačním médiem, které svým působením na poli umění, reklamy a propagandy sehrálo významnou roli v utváření a reflexi národní kulturní identity. Představují mimořádně cenný kulturně-historický pramen: skýtají kondenzovanou výpověď o proměnách společnosti, její hierarchizaci a diferenciaci (sociální, kulturní, národnostní, náboženské, genderové), o každodennosti a proměnách hmotné kultury (popkultura, reklama) i o dobových ideových a ideologických důrazech (propaganda). Vzhledem ke svému účelu (informace s krátkodobým významem) používá plakát bezprostřední dobově aktuální jazyk, srozumitelný napříč širokým sociálním spektrem. 

Cílem projektu je komplexní zohlednění problematiky vizuálního média plakátu jako unikátního prostředku komunikace a zdroje historické informace a vytvoření nástrojů pro jeho ochranu, identifikaci, prezentaci a edukativní využití. Plakát představuje tištěné médium průběžně dotvářející veřejný prostor odkazy k aktuálním reáliím společenského dění – od uměleckých událostí přes propagaci nejrůznějších dobově specifických politických, osvětových a jiných snah až po pragmatickou reklamu cílenou na nejvšednější potřeby momentálního každodenního života. Jsou tvořeny s důsledným zřetelem ke konkrétní přítomnosti, s níž jejich věcný záměr zaniká. Jejich sdělení je efemérní a dočasné a tomu nejednou odpovídá i jejich technická realizace. Pro šíři spektra významových poloh média plakátu a rolí, které v oblasti národní kulturní identity plakát sehrál, je klíčové období mezi lety 1880–1938, kdy jeho rozvoj a uplatnění souvisely s rozmachem chromolitografie, litografie a posléze dalších reprodukčních technik průmyslového tisku. Artefakty plakátu z tohoto období, na které se projekt soustředí, patří současně do nejohroženější skupiny kulturního dědictví a vyžadují maximální míru ochrany (jsou dochovány v unikátních exemplářích, často vzhledem k materiálu a rozměrům zasažených výraznými degradačními procesy). Projekt vychází z potřeby ochrany a zpřístupnění plakátu jako dokladu kulturního dědictví (vizuální komunikace, umění, designu, tiskařského řemesla) a z potřeby využití tohoto média jako prostředku kulturní a historiografické analýzy a jako edukativního nástroje v oblasti národní kulturní identity.